Ta naše kuchyně školní
To by Rettigová valila bulvy (celeru)! Školní parlament tentokrát pozval na malý chit-chat paní vedoucí školní jídelny Alenu Hlouškovou a její pravou ruku vedoucí kuchyně Lucii Jungmannovou, která vstává už 25 let kolem půl páté ráno, aby v šest mohla postavit na oběd. Tedy na několik stovek obědů. Jedniček, dvojek, polévek. Zajímá vás stejně jako nás, jestli práce šéfkuchaře školní jídelny jsou peklo, očistec nebo ráj? Školní parlament se zeptal za vás.
Školní kuchyně od pondělí do pátku
Práce ve školní kuchyni rozhodně není pro jednoho člověka, pokud nemáte více párů rukou, jako bůh Šiva a špetku superschopností. Za vaší porcí na talíři se skrývá celý tým kuchařek a pomocnic, kteří mají své úkoly jasně dané: od porcování, krájení a škrábání po dochucování a mytí nádobí a následně i celé kuchyně. "Jsme tu skvělý tým kuchařek, každá má na starosti něco jiného”, říká paní vedoucí. “Já mám na starosti tzv. spotřební koš - tedy plnění předepsaných norem. Najdete ho na i našich stránkách. Starám se o to, abychom nepřekračovali určitá množství potravin, případně abychom jich na školní stoly dodali dostatek. Prostě, aby naši žáci byli dobře a zdravě živeni.”
Tajemství hojného výskytu čočky a filé na jídelním lístku odhaleno.
"To víte, že bychom vám rádi navařili, co vám chutná. to je naše největší radost, když vám chutná. Jenže my ten spotřební koš plnit musíme. A když vám uděláme sladké knedlíky, musíme to další den výživově vyrovnat luštěninami nebo rybou.” Ach jo. Parlament se trošku ksichtí, ale protože jsme rozumné děti, chápeme, že “sladký týden” neprojde.
“Chutná nebo nechutná lidem ve škole?” to je oč tu běží.
Honza se na ten sladký týden stejně zeptá. A samozřejmě dostává očekávanou zápornou odpověď. "To nepůjde, bohužel, i já mám své předpisy od Ministerstva zdravotnictví, co můžu a co ne. Cukr je bohužel dnes už všude a my podporujeme program Zdravá škola. Tematické týdny proto ne, ale dny asi můžeme udělat." Z předchozích informací už ale tušíme, že takový “tematický den” nás bude stát nejméně jednu rybí polévku a květákový mozeček do konce týdne. Raději měníme styl dotazování a ptáme se, jak tým z kuchyně zjišťuje, čím se dětem trefí do noty. Paní kuchařka Lucka říká: Sbíráme zpětnou vazbu od dětí, ať už osobně v jídelně nebo anonymně. A na základě toho se pak snažíme upravovat jídelníček tak, abychom vám co nejvíce vyhověli." "Nikdy se samozřejmě nezavděčíme všem, ale myslím, že strávníkům tu spíš chutná,” dodává paní vedoucí. “Snažíme se vám naslouchat, vždyť víte, že chodíme i mezi vás. Naším cílem je samozřejmě, abyste byli spokojení, ale i kuchaři mají své předpisy, co můžeme a co ne. Mrzí mě, že některé obědy vyhodíte, i když ani neochutnáte - to vyhazujete naši práci a snahu."
To má tedy paní vedoucí pravdu a ruku na srdce, kdo z vás ještě nikdy nevrátil notný kus oběda do okénka, kde skončil v drtiči odpadků? Nechceme dělat z našeho interview okénko hanby, ale trošku stydění je tu namístě.
Školní jídelna jako adepti na samolepku ANO Šéfe
Přestaňme se kát nad vyhozeným koložvárským zelím a pojďme se podívat přímo do kuchyně. Ptáme se, jestli se kuchařky drží “zažitých” receptů a postupů nebo jestli jde školní kuchyně s dobou. Paní Jungmannová má jasno: “Jídelníček se v posledních letech poměrně dost změnil. Začali jsme více používat čerstvé suroviny, zařadili jsme do jídelníčku více zeleniny a ovoce a snažíme se také o to, abychom dětem nabídli více variant, ze kterých si mohou vybrat.” My zase můžeme říct, že tým naší školní kuchyně rozhodně nepřipomíná “staré pořádky” a že už jen svým barevným oblečením, tematickou výzdobou a dobrou náladou rozsvítí úsměv v máslových okách na hrachové kaši.
Money, Money, Money must be funny in the richman’s world
Už nějakou dobu jde školou informace o tom, že za neodhlášené a neodebrané obědy platíme víc. Zjišťujeme u paní vedoucí, jestli je i na tomto šprochu, pravdy trochu. “Je to tak. Obědy jsou dotované státem a pokud si strávník oběd neodebere, neplatí na něj ani dotace.” Au. Tak to pozor. Nedotovaný oběd stojí skoro 80,- Kč, takže jestli nechcete dnešní krupicovku, je lepší ji zavčas odhlásit nebo ji v hodnotě 34 korun českých dát svému hladovému kamarádovi.
A máte doma kuchyň? A mohli bychom ji vidět?
Tak nebyl by to školní parlament, kdyby se trošku nepovrtal v soukromí našich hostů. Zajímá nás, jestli si paní vedoucí sní, co si navaří. Potvrzuje, že samozřejmě ano. A co udělá na talíři největší radost vedoucí kuchyně? “Retro-steak - vepřová kotleta s broskví a sýrem.” A zatímco se obě vedoucí parlamentu zasní nad vzpomínkami na kaťák, kung-pao a křenové rolky, vyzvídáme dál, jestli si naše kuchařky řádně vyváří i doma. “Tam už vařit nemusím, žiji jen s přítelem," říká paní Jungmannová. "Já si ráda večer udělám salát. Ten mám moc ráda,” říká na to paní Hloušková a upřímnost obou dam je odzbrojující. Proto není těžké jim uvěřit, když na otázku, jestli se jim na naší škole líbí, odpovídají: “Moc". A co by změnily? “Nic”. Práce je prý moc baví a neměnily by, i vzhledem k tomu, že mají v kuchyni tak skvělý tým a atmosféru. "Kdyby se mi tu nelíbilo, nejezdila bych do práce 37 kilometrů," dodává paní Jungmannová.
Takže teď už všechno víte. Proč nikdy nebude sladký týden a proč se servíruje kočičák se zelím, i když nepatří do top 10. Víte, proč nemáte zbytečně vyhazovat jídlo, a proč ho máte včas odhlašovat. No a poslední otázka na dámy byla: "Co vás nejvíc potěší?" Paní Jungmannová: "Když se ke mně s úsměvem hlásí na veřejnosti.” a paní Hloušková: "Když dětem chutná a pěkně u nás v jídelně papají." TAK POJĎME NA TO!
